Wild - Počátek
Hloupoučká, neviňoučká povídečka o začátku Wild a jejím objevení v tom světě wherever she went. Kde se pak odehrává IDKHTLH (Longer Tales, seek it there!). Jsem líná to číst a je to poměrně dost dost dost starý, tak to prosím berte s rezervou.
Byl konec března a vzduch se pomalu oteploval. Rozkvetly první květiny a včely se začaly činit. Stádo se páslo na louce a mladší koně radostně pobíhali kolem. Od skupiny se oddělily dvě siluety a plynulým cvalem zamířili bok po boku k jezeru.
Trn naposledy unaveně kývl "Jasně, tati. Chápu. Můžeme už vyrazit?" Tarok si ho přeměřil pohledem: "Leťte," krátce kývl a otočil. Trn s ním žil už dost dlouho na to, aby věděl, že dračí král mu dává jasný příkaz k odchodu. Přešel ke vchodu, roztáhl křídla a odrazil se. Za ním následovalo 20 draků zářících duhovými barvami. Vydali se na sever.
U jezera se zatím koně vyhřívali na slunci. Po chvíli bylo možné zaslechnout hlasy:"Cítím něco ve vzduchu, Invierno. A není to nic hezkého." Z tohoto hlasu zaznívaly obavy a ty se okamžitě pokusil zaplašit další hlas: "Neboj, Wild. Společně to zvládneme." Plavá klisna se zavrtěla, "Snad máš pravdu," řekla odevzdaně a rozhlédla se. Tmavý hřebec popošel váhavě blíž a lehce se dotkl nosem jejího."No tak," uklidňoval ji, "Pojď, vrátíme se." Jemně ji zatahal za hřívu a rozběhl se pryč. Klisna se zahleděla do dálky a oči se jí rozšířili hrůzou. "Invierno, podívej!" vyjekla a nepřestala třeštit oči na oblohu. Druhý kůň se otočil a ihned stanul vedle ní. "Co se…Proboha! Musíme to rychle oznámit ostatním!" Otočil se na zadních a vyrazil zpět s plavkou za zády.
"Všichni, rychle!" burácel hlas bílého hřebce krajinou, ale v následujícím okamžiku zanikl ve vyděšeném ržání a hlasitém dusotu kopyt, když se celé stádo obracelo směrem k horám.
"Slyšíte je? Jak se bojí," zachechtal se Trn a spustil se níž. Pak zrychlil, nadechl se a vypustil z hrdla záplavu plamenů. Stromy okamžitě vzplanuly. Ten oheň nebyl ani v nejmenším obyčejný. Měl modro-zelenou barvu a zuřivě prskal. Trn strašlivě zařval a několika máchnutími obrovských křídel se ocitl nad prchajícím stádem.
"Někdo se mu musí postavit, Invierno! Jinak nás povraždí všechny!" "Až vydá Arcady rozkaz, klidně tam půjdu." Wild si odfrkla: "Jak můžeš takhle mluvit?" Odrazila se od země. "Wild, nedělej to!" Invierno vzlétl za ní a snažil se ji dohonit.
"Hej, Trne" Ozval se pod drakovým břichem hlas. Prudkým mávnutím křídly se ocitl nad rušitelem. "Co chceš, holčičko?"zeptal se s úšklebkem. "Můžeš zkusit hádat," nevinně se usmála klisna a vystoupala do Trnovy výšky. Invierno s povzdechem vzdal pronásledování a snesl se dolů chránit stádo. Trn se na Wild osopil: "Myslíš, že mám zapotřebí hádat? Napovím ti: Ne, prostě tě zničím." Vrhl se kupředu a zároveň vychrlil oheň. Wild se hbitě přesunula na jeho pravý bok, aby se vyhnula ohni a k tomu vypálila pár světelných paprsků přímo do drakových očí lesknoucích se krutostí. Trn zařval tak, že tuhla krev v žilách. Zraky všech se obrátili vzhůru a sledovali, jak tělo červeného draka bezvládně míří k zemi. Po vteřině, kdy všichni nehybně zírali, se probrali 2 draci a svorně zamířili nahoru, zachytit padající tělo svého vůdce. Podařilo se jim to a okamžitě zamířili zpátky na jih. Wild se překvapeně rozhlédla a pak se pomalu začala snášet dolů.
"Dokázalas to, Wild! Zahnalas ho!" Invierno se k ní rozeběhl a zářil jako slunce. Wild mu úsměv unaveně opětovala a nohy se jí podlomily.
Tarok zuřil. Ne, on soptil nezadusitelným hněvem. Trna uzdravil a hned mu udělal kázání. Červený drak klopil hlavu a schlíple přikyvoval. Když už král nepřišel na nic dalšího, co by mu mohl vyčíst, roztáhl křídla a ohlédl se na syna: "Jdu si to s ní vyřídit. Jak jsi říkal, že se jmenuje?" Trn pomalu zvedl hlavu: "Jmenuje se Wild, myslím. Ale já nechci, abys řešil moje problémy." "Tak to máš smůlu." Chladně odvětil tarok a vyletěl do svěžího vzduchu.
Wild tomu ještě pořád nemohla uvěřit. Všichni kolem ní jásali a oslavovali, ale ona to skoro nevnímala. Když už to téměř nikoho nebavilo, stádo se přesunulo do lesa a začalo se připravovat na noc.
Tarok tiše plachtil nad horami a rozhlížel se. Když spatřil pravidelnou, zelenou plochu lesa, spustil se níž a kolem očí si udělal štít. "Na mě si nepřijdeš," mumlal si pro sebe a slétl tak nízko, že pařáty mohl škrtat o špičky vyšších stromů. Po chvilce sklapl křídla a přistál na louce. Zhluboka se nadechl.
Wild prudce otevřela oči a bleskurychle vstala. "Ne…," strčila nosem do Invierna. "Vstávej! Další drak." Sykla a potichu se vydala k okraji lesa.
"Tak se do toho dáme." Usmál se pro sebe Tarok. Otevřel tlamu a zařval. Ten zvuk…Vlastně to asi ani nebyl zvuk. Byla to hmotná část zvuku, a když naplnila ovzduší, stával se z prostoru tekutý a lepkavý med. Wild při tom na okamžik ztuhla a pak se rozeběhla plnou rychlostí. "Tohle není Trn! Wild počkej!" Invierno se ji snažil dohnat, ale už vybíhala na louku.
Tarok sevřel čelisti a natáhl hlavu k lesu, "Jen poj´d," ošklivě se usmál. Wild jako by zkameněla a Invierno jí stanul po boku. "Wild, uteč," procedil skrz zaťaté zuby a postoupil dopředu. Klisna ho ale chytila za hřívu: "Ne, tohle je můj boj." Smutně se usmála a vykročila směrem k obrovskému černému draku.
"Jsi Wild, že?" nebyla to ani tolik otázka, spíš konstatování. Wild přimhouřila oči a napřímila se "Jsem a co má být?" Tarok se rozchechtal. "Nic, vůbec nic. Jestli ale nechceš způsobit svému příteli a zbytku stáda újmu na psychice, měli bychom se přesunout jinam." Drak se ani nesnažil skrývat ironii. "Ne, to bude v pořádku," usmála se Wild, když uvnitř soptila vzteky. Tarok se zatvářil posměšně a otevřel tlamu, jist si svým vítězstvím.
"NE!" Invierno postoupil kupředu, "Tohle nedovolím!" Wild zavrtěla hlavou "Nech toho, Ine," řekla smutně a ohlédla se na něj. "Mám tě moc ráda, příteli," zašeptala a znovu se otočila na Taroka. "Začni," vybídla ho unaveně a zavřela oči. Tarok se ušklíbl a místo, kde Wild stála, zaplavily plameny. Invierno vykřikl a vrhl se dopředu. Plameny se po chvilce rozplynuly a na místě, kde měla být hromádka popela, nebylo vůbec nic. Invierno nedůvěřivě zamrkal a rozhlédl se. Zezadu k němu přistoupila urostlá vranka: "Ano, je pryč." A Tarok nenávistně zařval.